Regenerace panelových bytových domů je velmi aktuální, avšak často opomíjené téma. V panelových bytových domech bylo sčítáním evidováno 1 200 000 bytů, tedy 31,3 % bytového fondu celé České Republiky. Z tohoto faktu jasně vyplývá, že se jedná o celorepublikový komplexní problém.

Bohužel jsou současné způsoby regenerace daleko od pojmu komplexní. Do panelových domů jsou nyní investovány miliony korun. Výsledkem je zlepšení technického standardu jednotlivých domů a prodloužení jejich životnosti. Řešení je však zpravidla vytrženo z kontextu celého obytného souboru mnohdy desítek panelových domů. Architektonické pojednání fasád je často řešeno pouze jako nutná součást výkresové dokumentace, není zpracováno odborníkem a tak řešení nepřináší tolik očekávané zlepšení jejich okolí. Při pohledu na panelové sídliště je pak jeden z hlavními dojmů roztříštěnost. Na fasády jsou aplikovány materiály se životností přes 50 let. Nerozvážná volba architektonického pojednání tedy může zbytečně zhoršit stav na půl století.
Jsme přesvědčeni, že je nezbytné přistoupit opravdu komplexně k problému. Poučit se z již realizovaných opatření u nás i v zahraničí. Nesoustředit se pouze na opravu jednotlivých domů a aplikaci fasádního systému. Je třeba hledat řešení v několika rovinách.

 V první řadě analyzovat napojení sídliště na organismus města a doplnit chybějící spojnice, eliminovat bariéry. Velmi často zcela chybí cyklostezky mezi sídlišti a centrem města, což zbytečně zatěžuje město automobilovou dopravou.  Rovněž kompozice sídliště jako celku bývá bez vztahu k okolí. To je jeden z důvodů, proč dochází v Německu poměrně často k ubourávání nejvyšších pater alespoň prvních panelových domů. Tímto se dá dosáhnout pozvolného zvedání hmoty domů a objem panelového sídliště přestává působit jako násilně a bezmyšlenkovitě vložený.

Samotné sídliště s jeho vnitřním životem a uspořádáním trpí hned několika zásadními nedostatky, se kterými je nezbytné se vypořádat. Původní  koncept vycházel z funkcionalistického dělení města na monofunkční části, mezi kterými se lidé měli přemisťovat pomocí automobilů. Panelová sídliště tedy byla naplánována pouze jako budovy pro bydlení. Většinou zásadně postrádají základní občanskou vybavenost jako mateřské školky, školy, obchody, nebo pracovní příležitosti. Díky velkým vzdálenostem mezi jednotlivými bloky domů je tedy představitelná varianta nových staveb, které doplní monofunkční areály dalšími, tak potřebnými aktivitami. Tyto přístavby navíc samozřejmě naruší monotónnost celého areálu a usnadní tím orientaci obyvatel. Panelová sídliště a jejich zeleň je rovněž zásadní téma. Nyní je veřejný prostor mezi domy něco jako zbytkový prostor a přitom právě sídliště jsou často nejzelenějšími částmi města. Bohužel chybí koncepce. Zeleně je často tolik, že není možné ji udržovat. Obyvatelé tak nemají motivaci se ve veřejném prostoru zdržovat. Výsledkem je, že po příjezdu MHD se lidé rozprchnou do svých bytů a sousedy míjí jako anonymní postavy. Začíná bujet vandalismus. Řešení je hned několik.  Je možné k bytovým jednotkám v přízemí přistavět terasu a část veřejného prostoru vyčlenit jako soukromou část. Tím se sníží plocha, kterou je nezbytné udržovat, ale především přestane být veřejný prostor anonymní. Využíváním teras a zahrádek začne probíhat komunikace mezi konkrétními lidmi.  Plochy nikoho se promění na sousední plochu zahrádek. Tím bude také veřejný prostor přirozeně sledován a kontrolován. Dalším řešením je vytvoření osobitých ploch – hracích hřišť, parků, interaktivního mobiliáře. Právě tímto se vybuduje vztah jednotlivých obyvatel k místu a následně mezi obyvateli navzájem.

     Návrhy úprav domů jsou pak tím posledním stupněm. Před návrhem regenerace je nezbytné zvážit, zda je možná investice nejen do triviálního zateplení obvodového pláště, ale také do změny celkové hmoty domu. V zahraničí je naprosto běžná výměna balkonů. Na fasádě se objeví hned několik typů balkonů, i na jiných pozicích, než tomu bylo dříve. Stejně tak je možné přidávat novou hmotu, ať už k jednomu pokoji, nebo třeba nástavbou. Finálním krokem je barevný návrh fasády. Řešení by mělo přinést do místa originalitu, odlišit jednotlivé objekty od sebe navzájem a podpořit identitu místa. Na druhou stranu je však nezbytné, aby nevznikl příliš nesourodý obraz. Souboru by tedy měl být zpracována se zřetelem na vizuální harmonii, které lze dosáhnout často jen drobnými, zdánlivě nepodstatnými detaily.